povídání

Riček se ke mně dostal vlastně náhodou. Už od té doby, co jsem začala agilitit, tak jsem chtěla druhého psa (tohle snad čeká každého agiliťáka :D). Doma mi samozřejmě druhého psa dovolit nechtěli a vždycky, když už bych mohla mít nějakého raťafáka zadarmo, nebo z útulku, byl taťka ten "zlej" a mamča ta hodná :-) A jednoho dne, když jsem byla na praxi ve veterinárním ústavu v Hradci Králové, mi volal taťka, že zná jednu paní, která jede do Kanady a chtěla by na rok pohlídat psa... Nejdřív jsem si myslela, že je to nějaký vtip (taťka přece nechtěl druhého psa!), ale vtip to nebyl a já jásala, že s tím přišel taťka a že budu mít 2 psy. Ale ejhle, jen co se to doneslo mamce, všechno se otočilo a najednou mamka byla ta "zlá"... No ale jak to tak u nás doma bývá, hlava rodiny (taťka) byl na mohí straně, což byla velká výhoda a Riček byl odsouhlasen :-)

Spojila jsem se tedy s Kačkou a domluvila podrobnosti... Následovala zkoušková návštěva, Riček se seznámil s Chittou, hráli si spolu a honili se po zahradě. Poté jsem ho dostala na pár dní na zkušenou, ještě než Kačka odjela, a vše probíhalo v klidu.

A pak přišel den D, kdy k nám Riček přijel na roční prázdniny... Riček krásně poslouchal, začali jsme spolu běhat agility. Agi ho hrozně bavilo a byl, oproti Chittě, strašně rychlý, takže jsem ho ze začátku vůbec nestíhala a všude jsem byla za ním... Po čase jsem se ho naučila trochu předbíhat a vypadalo to na videích o mnoho lépe ;-)

S Ričkem jsem strávila celých 7 měsíců, jelikož Kačka přijela o něco dříve, a byla to pro mne obrovská zkušenost, za kterou moc děkuji hlavně Kačce. S Ričkem jsem si užila skvělé chvíle, ale prošla jsem si i těmi ne moc příjemnými, ale stálo to za to! 

Děkuji :-)